Rod Parajubaea

Mezi palmami velice přitažlivý rod palem. Má jedno prvenství, a to, že z tohoto rodu Parajubaea torallyi var torallyi roste nejvýše ze všech palem na světě, jsou to výšky až kolem 3400 m.n.m v Andách (ale v té tropické části!). Nicméně v těchto výškách je i v tropech poměrně chladno a co je důležité tak je zde velice znát chod ročních období se zimní úbytkem světla a nočními přízemními mrazíky, ojediněle jsou ty mrazy i silnější a to do -6°C, vzácně i níže.
Nepříjemná skutečnost je, že půl roku v jeho domovině prakticky neprší a to dost stěžuje pěstování u nás i v květináči. Nicméně rod Parajubaea je rozmanitý a jsou druhy i o něco vlhkomilnější ale zároveň méně odolnější. Asi nejnáročnějším je druh Parajubaea sunkha, jak na teplotu, tak na vlhkost.
Ze zajímavostí, již dospělá a velmi mohutná Parajubaea torallyi var torallyi roste v San Francisku, v jedné té typické ulici, která má pořádný sklon. Toto město je poměrně chladné, typická letní teplota nepřesahuje 20°C, palma zde velice prosperuje..

Parajubaea má v genech kokosovou palmu, což při pohledu na listy oslní každého palmaře. Já jsem z jejího vzhledu nadšen, je to vlastně taková náhražka kokosové palmy .

Já jsem si pořídil Parajubaeu na objednávku asi 3 roky zpět, od té doby mohu jen potvrdit, že ani v květináči u nás se jí příliš nedaří. Naše klima je buď chladné a vlhké nebo na krátko horké a po té opět vlhké. Tento rod není zvyklý na vlhký vzduch, který v ČR je velice často- což ale není problém pěstování, problém je ta nestabilita počasí a velké skoky mezi dnem a nocí.
Rostlin mám více, mimo velkého exempláře mám i menší semenáč, který je také na fotce. Ten rostl 2 roky v zimní zahradě, letos už bude trávit léto venku. Pak se mi podařilo ještě vyklíčit a uchovat semenáč také torallyiky, ten má asi už 4 roky, od mala je venku, neroste nic moc, jen tak 3 listy ročně.
Já se s tímto rodem nemazlím, zimuji ho v krytu u datlovky při zimní teplotě 0-2°C a od března do listopadu je venku. Nechal jsem rostlinu projít -5°C a přežila bez poškození, viz letošní dubnové mrazy.

Trochu listů letos vyrostlo, palma vypadá lépe. Ty teplé noci jí svědčily.

Palmu jsem dnes vyndal ze zimoviště, potěšila mě, že bez viditelných problémů snesla zimování v ledové garáži- což nedávají i některé subtropické druhy (Washingtonie s tím mají problém). Nicméně Parajubaea pochází z mnohem severnějších oblastí (na jihu polokoule), takže by jí mohlo dlouhé zimování začít již vadit. Dnes v noci bude po dlouhé době nad nulou, tak uvidíme jak to dlouho venku vydrží .

Tak po letošku mohu říct, že teploty pod -4°C jsou pro Parajubaeu velký problém. Menší palma mi nepřežila brzké odzimování a ranní dubnový mrazík, velké rostlině se významně poničily listy. Nicméně se z toho bravůrně dostala, nyní již rychle roste. Příště tedy odzimovat klidně v březnu, ale nevystavovat raním mrazíkům .

P. cocoides po sezóně.

Letos šli tyto pohodové palmy do země hned dvě. Parajubaea torallyi var torallyi (větší) a Parajubaea cocoides. Jako podrost mají několik různých druhů rostlin rodu Callistemon. Mezi palmami je, pro oživení, Crinodendron hookerianum.

Pěkné když je místo může si člověk hrát..

Jsem na tuto výsadbu extrémně zvědavý. Naše Parajubaei skončily bohužel všechny v hajzlu. Největší rostlina velmi špatně snesla zimu 17/18 v garáži, ledový průběh ledna ochladil garáž na -1°C po dobu 3-4 týdnů. Nepomáhalo ani prohřívání elektrikou, garáž je moc velká a venku foukal mrazivý severák. Tu zimu my odešly všechny nádobové datlovníky, všechny parajubaei, většina washingtonií a pár dalších. Byl to ten typ zimy, který mi sebral kus vášně v pěstování palem . Vzhledem k tomu, že lepší podmínky na zimování jsme neměli, tak jsme druhy palem co odešly již neobnovily, my jsme tedy bez parajubaeí do teď. A Liborova výsadba je jediná možnost, že se k nim zase vrátíme . V nádobě to dlouhodobě prostě nemá cenu, listy u torallijky šly pravidelně do háje po jarních -4°C a ty jsou u nás každé jaro (duben), nepamatuju si snad rok, kdy by v dubnu nebyly -4°C. A to chladný zimování je průser, v zemi to bude o něco snažší, pokud nevypadne na delší dobu při silných mrazech proud. Otázka je a to je to, nejvíc co mě zajímá, jestli u rostlin volně v zemi se zvedne odolnost listů aspoň o 1°C. U citrusů to třeba funguje..
Tedy pokud bude odolnost aspoň srovnatelná s odolností washingtonie, pak to cenu má, bez přehnané péče.
Sleduji občas očkem výsadby různě v okrajových oblastech ve světě, v Anglii zimy přežívají, ale vůbec jim to tam neroste, pár listů ročně a ty jim v zimě zničí vichřice. Nejhezčí rostliny jsou asi v LA a okolí, ale to se nedá srovnávat, rovnoběžka jižního Egypta, zimy v extrému -3°C a 10 měsíců nerušené vegetace s několika měsíčním maratonem tropických nocí. Kmeny jako Jubaei s vlákny jako Trachycarpus, nádhera.

Mám vážné podezření, že zrovna Kanáři, Washi, Parajubaea a Sabal špatně zvládají zimování po tmě. Když zimuji v krytu (květináčovky), tak jsou listy v pohodě i při nastavené teplotě kolem nuly. Na temném zimovišti při teplotě kolem 5°C jsou listy vždy poškozené. Jubaea, Butie, Brahea, Trithrinax, Trachýci a další to snáší mnohem lépe.

V krytu zatím pohoda.

Přezimování dopadlo dobře.
 

Pro srovnání stav září 2021.
 

Jaro 2022.

Srpen 2022.

Vypadá čím dál,lépe..to pod ní je štětkovec volně v zemi?

Čtyři různé štětkovce.

Kmeny palem P. torallyi a sunkha. Stav říjen 2022.
   

Prší, čas odpočinku, čas na příspěvky. Navýšení o střešní díl na 3,50 metru. Ve střešním dílu příprava na větrací okno.
 

To už je pořádná garsonka.